Reklama
 
Blog | Ľubomír Majerčík

Česká republika a Mezinárodní trestní soud

Včerejší tisk obletěly zprávy o prvním slyšení před Mezinárodním trestním soudem. Tato nová mezinárodní instituce začíná fungovat na plné obrátky a Thomas Lubanga, konžský vůdce povstalců, jimž se přisuzuje odpovědnost za válečné zločiny, to brzy pocítí na vlastní kůži. Co už českému tisku uniklo je fakt, že Česká republika není jako jediná země Evropské unie členem této nové organizace. Je to dobře nebo špatně?

Mezinárodní trestní soud je první stálý soud, jehož cílem je stíhat genocidu, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Navazuje tak na činnost Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Tyto tribunály jsou ve své činnosti omezeny jak časově, tak místně, v roce 2010 by měly uzavřít svou činnost.

Jenže nelze po každém konfliktu, kde dojde k vážným porušením lidských práv, zakládat nový tribunál. Proto už na začátku 90.let minulého století byla vzkříšena myšlenka stálého trestního soudu, která se objevila už po Norimberském tribunálu. Tehdy ale zatažení železné opony zabránilo tuto myšlenku uskutečnit. V přůběhu studené války byly podepisovány úmluvy proti mučení, genocidě, neexistoval ale mechanismus, který by je mohl vynucovat. Bylo potřeba si počkat více než padesát let, až do 1. července 2002, kdy začal Mezinárodní trestní soud fungovat.

Od počátku nebylo jasné, jak se mu bude dařit, protože narážel na ideologický odpor zejména ze strany Spojených států. Ty vynaložily snačné úsilí na jeho podkopání např. formou zákona, jenž umožňuje vojensky intervenovat do Haagu a osvobodit tam případné zatčené Američany. Úplně se zapomíná na to, že řízení před MTS nastupuje až v případě, že by domácí soudy nebyly schopny nebo ochotny válečné zločiny přezkoumat. Většinou k tomu dochází v afrických zemích jako je právě Kongo nebo Uganda, kde je soudnictví rozvrácené, nefunguje tam základní infrastruktura.

Reklama

I přes odpor USA si ale v průběhu let MTS získal podporu nyní už 104 zemí (1. listopadu ratifikoval Římský statu, zakládající smlouvu MTS, Čad) a i v USA se podle středečního článku ve Washington Post zdá, že se postoj k MTS se začíná měnit.

A co Česká republika? ČR je jediná země v EU, která k MTS nepřistoupila, v širší Evropě je osamocená po boku Ruska, Moldávie, Běloruska… Co je horší, v ČR se o tomto tématu ani nevede veřejná debata, proto ani nelze říct, že jsme proti MTS z politických nebo praktických důvodů. Naposledy se otázka ratifikace Římského statutu dostala na plénum Poslanecké sněmovny někdy v roce 2002. Za současné situace nelze říct, že by se to v nejbližší době změnilo.

Jakkoli jsme stranou smluv typu "Ujednání mezi vládou České republiky a Rakouskou spolkovou vládou o zřízení určených míst na turistických stezkách", instituci, jež má za cíl stíhat válečné zločiny, zřejmě jen tak nepodpoříme.