– Už jsem se zmiňoval o tom, že jsme přistihli na zasedání Evropského parlamentu přítomných jen cca 5 % poslanců. Když jsme se šli následně podívat na zasedání Parlamentního shromáždění Rady Evropy, situace vypadala podstatně růžověji, přítomných byly asi 2/5 z 315 poslanců. Čím to tak může být? Odpověď je nasnadě, zasedání Parlamentního shromáždění se účastní více poslanců od té doby, co se začalo pečlivěji zaznamenávat, kdo je přítomný.
– Práci v obou institucích bych ale nepřál ani svému největšímu nepříteli. Většinu času je nutné sedět a poslouchat projevy, jež jsou si podobné jako vejce vejci, navíc jsou často plné hlubokých myšlenek („o tématu musíme dále diskutovat“). Obě parlamentní tělesa by si zjevně zasloužila jednak větší soudnost poslanců. Z říše snů asi zůstane představa, že by poslanec vystoupil a řekl: "Můj předřečník řekl přesně to, co jsem chtěl také přednést, proto svůj projev stahuji." Druhak by jim prospěl lepší time management, dobrým krokem je např. že v Radě Evropy svítí při projevu světelný panel, který postupně rudne, jak se blíží konec vymezeného času. Po vyčerpání limitu se navíc na světelné tabuli ukazuje, o kolik času poslanec přetáhnul. Tento systém by se jistě hodil i do Evropského (a našeho) parlamentu.
– Evropský parlament má daleko hůře zvládnutou jazykovou politiku. Vše se totiž překládá zároveň do 20 oficiálních jazyků (od 1.1.2007 i do bulharštiny, rumunštiny a irštiny). Kombinatoriku si už ze školních lavic nepamatuju, ale v reálu by to mohlo znamenat opravdu hodně hodně velký počet tlumočníků. To se řeší tím způsobem, že je několik uzlových jazyků, přes které se překládá do dalších (např. do litevštiny přes francouzštinu). V praxi to znamená, že když nějaký poslanec zavtipkuje, ostatní se směji ve třech vlnách podle toho, jak rychlí jsou tlumočníci.
– Ještě před pár lety byly v europoslaneckých kancelářích namontované sprchy a kanápka. Je jasné, že to k zvýšené produktivitě poslanců nepřispělo, proto musel předseda parlamentu interním předpisem zakázat přespávání v průběhu zasedání pléna. Před dvěma lety se však naplno ukázalo, jak je vyspělá unijní kultura trestuhodně nepřipravená na nájezd nových členských zemí. Skupina poslanců z nejmenované východoevropské země totiž začala v kancelářích nocovat. Nevedlo je k tomu ale vysoké pracovní nasazení, nýbrž snaha ušetřit za hotely. Od té doby byla kanápka odnesena, sprchy demontovány, trubky zapečetěny. Zlí jazykové tvrdí, že teď v poslaneckých kancelářích neteče ani teplá voda, aby se náhodou nechtěli ti nejotrlejší umývat v umyvadlech celí.